Degustace vinařství Žerotín a Roseta

Degustace vinařství Žerotín, Strážnice a Roseta, Radějov
Anotace: Dne 17. dubna 2014 jsme přivítali v Klubu přátel vína Ústí nad Labem sklepmistra Láďu Mrkvu, který nám představil svá dvě vinařství. Podrobnosti v následující reportáži.
Láďa už u nás byl v listopadu 2011, kdy ustanovil nový, dosud nepřekonaný rekord. Přes padesát hostů neodlilo ani jeden celý půlitr, tak moc jeho vína chutnala! A (nejen) z tohoto důvodu jsme ho rádi pozvali znovu. Významným pomocníkem nám byli naši stálí hosté, Gazdovi, jejichž je Láďa příbuzný.
Láďa tuto degustaci pojal jako srovnávací a snažil se hostům ukázat rozdíl mezi víny, které vyrábí větší vinařství a těmi, které si dělá ve svém volném čase. Ve vinařstvích zastává fuknci sklepmistra, což komentoval slovy: Víte, jak se liší enolog, technolog a sklepmistr? Sklepmistr má v obou rukách hadici, technolog má v jedné ruce hadici a enolog má v ruce sklenici. Doufám to časem dotáhnu na enologa.
Při práci na víně ovšem nedělá žádné rozdíly a jeho krédem je: Nikdy bych nedal do oběhu víno, které bych sám rád nepil!
Kdo pracuje s vínem, musí se dle jeho názoru trvale vzdělávat a přehled o světových trendech a vínech by měl být samozřejmostí. Stále se setkává s bývalými spolužáky a vyměňují si zkušenosti, pravidelně jezdí na výstavu Prowein. Krása a zároveň veliká práce s moravskými víny tkví podle něj v rozmanitosti jednotlivých ročníků. Není příznivcem samoúčelného zavádění nových technologií do vinařství, dobré víno podle něj stejně dělá hrozen a jeho huba.
U každého vzorku Láďa sdělil nějaké zajímavosti, ale kategoricky se bránil lidem vnucovat vjemy, které by snad měli ve víně cítit. Vzpomněl tuto příznačnou příhodu: Byl jsem na degustaci v Praze a sommeliér nám vyprávěl, jak v prvním víně musíme cítit jahody se šlehačkou, v druhém vánek mezi petrklíči a ve třetím čerstvě křísnutý pazourek. Nevydržel jsem a zeptal se pána, kde tyto skvělé znalosti získal, kolikrát už byl na Moravě a kolik vín vyrobil. Pán řekl, že nikdy na Moravě ani ve vinici ani ve sklepě nebyl, ani nikde jinde, to mu ovšem nebrání pachy jednoznačně identifikovat a hostům cpát do hlavy.
Rovněž lidem netvrdil, že jim vína nutně musí chutnat, spíš si trpělivě vyslechl různé názory a reagoval na ně.
Též pochopitelně představil obě vinařství. Žerotín je etablovaná firma na trhu a nabízí svá vína v přímém prodeji a prostřednictvím vinoték. V současné době u některých vín přešli na šroubové uzávěry, což jsme Láďovi jednoznačně chválili. Já jsem jejich velkým příznivcem, pochopitelně se bavíme o vínech, které jsou určeny k rychlému vypití.
Vinařství Roseta je vinařstvím velmi malým, Láďa si v něm tudíž může dělat vše, jak uzná za vhodné. Obvyklý počet láhví u jednoho vzorku je zhruba 300 až 500 kusů, koupit si ho můžete výhradně v rodinném penzionu Roseta u Mrkvů v Radějově nebo víno zasílají poštou. Cílem vinařství je dělat vína odrůdová, rozpoznatelná a bez nepřirozených zásahů. Pěkný je design láhví, které mají na hrdle pověšenou dřevěnou destičku. Na psaní se podílí celá rodina vyjma Ládi, který prý strašně škrábe.
Pochopitelně padlo několik vět o archivaci a uschovávání vín. Láďa hosty nabádal, aby se k vínu chovali jako k potravině, tudíž víno patří do chladu, nikoliv na poličku vedle televize. Bohužel se najde dost lidí, kteří toto nerespektují, pak jsou z toho jenom mrzutosti.
Jaké vzorky mě zaujaly? Všechny! Ale některé samozřejmě trochu více.
Určitě Muller thurgau, odrůda mnohdy zatracovaná. Ovšem tenhle měl příjemnou kyselinku, hezky voněl a byl by ideální na dlouhé večerní pití.
Moc mi chutnala suchá Pálava s černorybízovou vůní. Moc nás nebylo, což nevadí, alespoň zbyde. Jde o sestru vzorku 9, kdy Láďa sesbíral část hroznů, počkal 14 dní a ze zbytku vznikla právě devítka.
A výborný byl též Hibernal, sazenice má Láďa od Krausů. Učebnicově zaměnitelný se Sauvignonem (své velké obdivovatele Evas a Karla bych rád upozornil, až mi zase budou chtít mýt hlavu, že slova zaměnitelný a stejný nejsou synonyma, podobnost s jinou odrůdou může být dána klonem a není to zas tak neobvyklé:-).
Z červených pak jednoznačně neprodejný vzorek Neronetu, který Láďa čerstvě natáhl ze sudu. Podle mého názoru má tohle víno opravdu pěkný potenciál a za dva roky uvidíme, tedy jestli bude.
Závěr byl též tradiční. Láďa poslal dál svou láhev svému následovníkovi, vinaři Tiborovi Zapletalovi, kterého přivítáme příště. Kromě vítězky tradiční losáže věnoval ještě jednu láhev návštěvnici Míše, která zrovna v den degustace měla narozeniny.
Prodalo se prakticky všechno, vliv na to měly dva faktory. Vína byla opravdu dobrá a něco pěkného si pro sebe vybral každý. A za druhé to byla cenová politika obou vinařství, kdy vína stála průměrně okolo 130 korun, což ještě vylepšuje ochotu hostů si něco zakoupit domů.
Láďa s přítelkyní zamířili po skončení degustace do Bíliny za přáteli (podotýkám, že policisté by měli smůlu, Láďa poctivě odléval), ovšem sdělil nám, že by rád v brzké době navštívil české vinaře. Nabídli jsme mu veškerou podporu a je tedy dost pravděpodobné, že se zase brzy uvidíme.
Rovněž nás pozval na jednu akci, kam je vstup pro zhruba 350 lidí, víc by se nevešlo. A protože se tam chystáme, rozhodně nebudu takový pitomec, abych jí dělal reklamu.:-)
Opět se jednalo o nesmírně příjemný večer, dílem za to mohla výborná vína a dílem nesmírně příjemný vinař. Uteklo to strašně rychle a všichni se shodli na tom, že by Láďu vydrželi poslouchat mnohem déle.
 
Takže znovu doporučuji- konec čučení do monitoru a hopsa hejsa do Strážnice!